Děti se na smrt ptají často nečekaně a nahlas. Na hřbitově, mezi svíčkami a chryzantémami, tak snadno padne věta jako „A proč je pradědeček pod zemí?“ nebo „Ty taky umřeš?“. Nejlepší odpověď je krátká, pravdivá a jednoduchá, bez zlehčování, ale také bez podrobností, kterým dítě nerozumí. Dušičky jsou k takovému rozhovoru dobrá příležitost, protože téma se otevře samo a dítě má kolem sebe světlo, květiny a blízké lidi. Pojďme se podívat, jak odpovídat podle věku, jak dítě do vzpomínání zapojit a čím se Dušičky liší od Halloweenu.
Co jsou Dušičky a co o nich říct dítěti
Svátek Všech svatých připadá na 1. listopadu a hned za ním, 2. listopadu, následuje Památka zesnulých, lidově Dušičky. Rodiny v tyto dny chodí na hřbitovy, uklízejí a zdobí hroby a zapalují svíčky. Dětem to stačí vysvětlit jednou větou: „Je to den, kdy si připomínáme lidi, kteří už s námi nejsou, a říkáme si o nich, že je máme rádi.“
Svíčka je pro děti srozumitelný symbol: světýlko znamená, že na zemřelého myslíme. Do dětských rukou je nejbezpečnější LED svíčka, která se na hroby běžně dává také.
Dušičky měly kdysi i sladkou stránku. Darování pečiva chudým platilo za dobrý skutek a v některých oblastech chodily děti od domu k domu koledovat a dostávaly dušičkové pečivo.
Dušičky a Halloween: jak dětem vysvětlit rozdíl
Ve škole děti vyřezávají dýně a malují strašidla a o pár dní později stojí na hřbitově. Není divu, že se jim to spojí. Pomůže jednoduché srovnání:
- Halloween je 31. října, tedy předvečer Všech svatých. Jeho kořeny se obvykle odvozují od keltského svátku Samhain, dnes jde hlavně o hru na strašidla, kostýmy a dýně.
- Dušičky jsou 2. listopadu a jsou klidné. Nikdo nestraší, lidé vzpomínají na ty, které měli rádi.
Dítěti můžete říct třeba: „Na Halloween si hrajeme na strašidla, na Dušičky myslíme na babičku a dědu.“ Jak Halloween vznikl, najdete v článku co je to Halloween, svátek pro děti i dospělé.
Jak odpovídat na dětské otázky podle věku
Každé dítě chápe smrt trochu jinak, podle věku, povahy i zkušeností. Platí ale jedno pravidlo: mluvte pravdivě, krátce a slovy, kterým dítě rozumí. Batolata slovům o smrti většinou ještě nerozumějí, ale vnímají náladu v rodině. Stačí je pohladit, zazpívat jim a držet běžný režim dne.
Předškoláci, zhruba do 5 let
Malé děti často berou smrt jako něco dočasného, jako dlouhou cestu nebo spánek, z něhož se člověk zase probudí. Dítě proto může vážně přikývnout, že pradědeček zemřel, a za chvíli se zeptat, kdy přijde na návštěvu. Trpělivě opakujte a vysvětlete čtyři věci prostými slovy:
- Smrt má příčinu: „Pradědeček byl velmi nemocný a jeho tělo už nemohlo fungovat.“
- Tělo přestane fungovat: nedýchá, nehýbe se a nic necítí. Není to jako spánek.
- Je to navždy: nic na světě zemřelého nevrátí.
- Týká se všech: listí padá ze stromů, zvířata umírají a lidé také.
Dodejte, že dítě za smrt nemůže, ať řeklo nebo si pomyslelo cokoli.
Mladší školáci, zhruba 6 až 9 let
Děti už chápou, že smrt je nevratná, a postupně jim dochází, že se týká každého, tedy i jich samotných. Často se objeví strach o zdraví vlastní a blízkých, takže otázka „Ty taky umřeš?“ je zcela běžná. Upřímná odpověď může znít: „Jednou ano, jako každý, ale doufám, že za hodně dlouho. Jsem zdravá a postarám se o tebe.“ Někteří školáci předstírají, že jim to je jedno, aby zakryli bolest. Pomáhá kreslení nebo modelování, kde se pocity dají vyjádřit beze slov.
Starší děti, zhruba 10 až 12 let
V tomto věku se děti často stydí plakat, chtějí být samostatné a klidně prohlásí, že je to nechává chladným. Pod tím se přitom může skrývat smutek, vztek nebo pocit viny. Nevyslýchejte, jen nabídněte rozhovor a mluvte i o vlastních pocitech, ať vidí, že smutnit je v pořádku.
Co platí vždy
- Používejte slova zemřít, smrt a mrtvý.
- Nebojte se říct „nevím“, nic si nevymýšlejte.
- Nechte dítě mluvit a nezaplňujte každé ticho vlastním výkladem.
Věty jako „babička usnula“ nebo „děda odešel“ mohou dítě vystrašit. Může se začít bát usínání nebo se obávat, že ve spánku zemřou i rodiče. Psychologové z Masarykovy univerzity proto doporučují mluvit přímo o smrti.
Jak dítě zapojit do návštěvy hrobu
Děti rády něco dělají a hřbitov jim to umožní. Nechte je rozhodnout, jestli a jak se chtějí zapojit, nic nenařizujte, jen povzbuďte. Předem jim řekněte, co uvidí: hrob, svíčky, spoustu lidí a možná i někoho, kdo pláče. A domluvte se, že když dítě bude chtít, půjdete pryč. Co může dělat:
- Vybrat květinu: chryzantému, tradiční dušičkovou květinu, nebo vřes.
- Zapálit svíčku: s pomocí dospělého a třeba i s krátkým vzkazem, který zašeptá.
- Nakreslit obrázek nebo napsat dopis zemřelému a vzít ho s sebou.
- Vyrobit ozdobu: třeba věnec ze šišek a listí, nápady najdete v článku podzimní tvoření s dětmi.
- Vyprávět: vezměte fotografii a povídejte, co prababička ráda vařila a jak se smála. Zeptejte se dítěte, co by jí chtělo říct.
Nečekejte, že dítě bude celou dobu smutné. Děti truchlí po krátkých vlnách, chvíli se rozpláčou a za chvíli si hrají nebo se smějí. Není to neúcta, je to jejich přirozený způsob, jak smutek zvládat.
Pokud je hrob daleko nebo je dítě ještě malé, nic se neděje. Zapalte svíčku doma u fotografie, prohlédněte album nebo upečte, co zemřelý rád jedl. Můžete také vyrobit lampion s LED světýlkem, návod najdete v článku jak vyrobit lampion. Důležité není místo, ale to, že o zesnulém mluvíte.
Knížky o smutku a loučení
Příběh někdy vysvětlí víc než rozhovor a dá se číst opakovaně. Každou knížku si ale přečtěte nejdřív sami.
- Když dinosaurům někdo umře (Laurie Krasny Brown a Marc Brown): obrázková knížka, ve které dinosauří postavičky dětem srozumitelně přibližují, co smrt znamená. Dětská psycholožka Kamila Ryšánková ji doporučuje pro děti ve školce a na prvním stupni.
- Návštěva malé smrti (Kitty Crowther, Baobab 2013): krátký obrázkový příběh o přátelství malé smrti a umírající holčičky.
- Myši patří do nebe (Iva Procházková, 2006): myška Šupito a lišák Bělobřich se ocitnou ve zvířecím nebi a vznikne mezi nimi přátelství. Podle knihy vznikl v roce 2021 i animovaný film.
Další tipy na čtení najdete v přehledu nejlepších knížek pro děti.
Kdy vyhledat pomoc
Pokud v rodině někdo nedávno zemřel, mohou Dušičky otevřít čerstvé rány. Dítě může hůř spát, být podrážděné nebo naopak mlčenlivé, což je běžné a obvykle to časem ustoupí. Pokud ale potíže trvají dlouho, poraďte se s pediatrem nebo dětským psychologem. Dětem a studentům do 26 let slouží také Linka bezpečí na čísle 116 111, nonstop, zdarma a anonymně.
Shrnutí
Dušičky jsou příležitost promluvit si o smrti klidně a bez strachu. Používejte pravdivá a jednoduchá slova, odpovídejte podle věku a nechte dítě, ať samo rozhodne, jak se zapojí. Svíčka, květina nebo vyprávění o prababičce mu ukážou, že na ty, které máme rádi, můžeme myslet i poté, co už s námi nejsou.