Přátelství mezi čápem a liškou bylo odjakživa trochu netradiční. Jak to s nimi dopadlo, když se škádlili tak dlouho, až se stalo neštěstí?
To zase jednou, jak už tak bylo u lišky zvykem, přemýšlela tato uličnice, jak svého souseda čápa poškádlit. Až ji něco napadlo – pozvala čápa na večeři a uvařila řídkou kaši, kterou okřídlenému kamarádovi naservírovala na velikém mělkém talíři. Čáp byl zprvu potěšen, ale když viděl, jak mu liška prostřela, trochu ho to nazlobilo. Ať se snažil, jak se snažil, dlouhým zobákem se z nehlubokého talíře najíst ani napít zkrátka nedokázal. „Děkuji ti, liško, za pozorné pohoštění,“ řekl, potlačuje svůj mírný vztek, pak se zvedl a odešel domů. Liška byla jeho reakcí překvapena, myslela si, že čápa popudí trochu více.
Na druhý den se čáp rozhodl lišce její „štědrost“ oplatit, a tak tentokrát vybídl k návštěvě on ji. Liška už z dálky cítila vůni žabí polévky a těšila se, až se pořádně nadlábne. Když přišla do čapího domku, viděla nádherně prostřený stůl s ubrusem, svíčkami a poháry s vínem. Ale poté, co uzřela dva džbány s úzkým hrdlem, ve kterých byla polévka naservírována, pochopila, že si z ní čáp také utahuje a rozzlobila se. „Takhle ty mi, čápe, oplácíš mou pohostinnost?“ zeptala se. „Jakoupak pohostinnost,“ odpověděl čáp, „přece ses mě snažila ošidit první a já ti to jen vrátil.“ Liška se rozčílila ještě o něco více, popadla džbán s polévkou a rozbila ho o stůl. Tím ale převrátila i hořící svíčky, od kterých chytl ubrus a pak i celý proutěný domeček.
„To jsem to vyvedla,“ kála se liška, když s čápem pozorovali poslední hořící proutek. „Promiň mi to, čápe, kdybych nezačala s těmi hloupými vtipy, nedopadlo by to takhle zle. Pojď se mnou ke mně domů, a než ti postavíme dům příbytek, zůstaneš bydlet u mě.“ „Děkuji ti, liško,“ smutně odvětil čáp, „jenže kde vezmu peníze na nový domeček?“ Zrzavá uličnice se pousmála a pravila: „O jednom řešení bych, čápe můj milý, věděla. Půjdeme do města do banky a založíme si stavební spoření, pravidelnou měsíční částkou uspoříme potřebné finance, dostaneme k nim výhodný úrok i státní bonus navrch. Než na nový dům našetříme, koupíme si nádobí, ze kterého se dobře najíme oba dva.“
Čáp se na lišku podíval, usmál se, křídlem ji čapl kolem ramen a společně odešli do liščí nory, kde si konečně uvařili výbornou společnou večeři, a už se nikdy více zbytečně moc neškádlili.
Foto: Unsplash.com