Houbaření je jeden z mála výletů, který nestojí skoro nic a děti u něj vydrží dlouho samy od sebe. Houbařská sezóna teď vrcholí, stačí obout pevné boty, vzít košík a vyrazit do nejbližšího lesa. Tady je návod, jak si první houbaření s dětmi užít, co si vzít s sebou a jak poznat aspoň pár houb, u kterých si můžete být jistí.
Kdy vyrazit: houbařská sezóna právě vrcholí
Houby nejvíc rostou po vydatném dešti a následném mírném počasí, ideálně kolem 10 až 20 stupňů. Hlavní houbařská sezóna trvá od konce srpna do října, přičemž září bývá nejsilnějším měsícem roku. Pokud v posledních dnech pršelo a teploty se drží v příjemném rozmezí, je vysoká šance, že v lese něco najdete i jako začátečníci.
Nejlepší je vyrazit brzy ráno, kdy je houby snáz vidět a les ještě není plný ostatních houbařů. Pro rodinný výlet ale klidně stačí i dopoledne, hlavní je počasí a nálada dětí, ne přesná hodina.
Houby rostou nejlépe zhruba týden až deset dní po vydatném dešti. Pokud tedy v okolí naposledy pořádně pršelo před necelými dvěma týdny, je to dobrý signál vyrazit.
Co si vzít s sebou
Na první houbaření s dětmi nepotřebujete žádnou speciální výbavu:
- Proutěný nebo plastový košík (v igelitové tašce se houby zapaří a rychle znehodnotí)
- Pevnou obuv a dlouhé kalhoty proti klíšťatům a kopřivám
- Malý nožík na oříznutí nožky u paty
- Pláštěnku nebo náhradní mikinu, v lese bývá chladněji než na sluníčku
- Svačinu a pití, dětem se s prázdným žaludkem hledá hůř
Pokud chodíte spíš na kratší procházky po okolí, může se hodit i tip na cestu, po které se dá jít i s kočárkem nebo malými nohami. Podobný přístup jsme popsali u rozhleden vhodných i pro nejmenší, kde je hlavní kritérium stejné: krátká trasa a jasný cíl.
Jak z houbaření udělat hru, která děti baví
Děti houbaření většinou baví samo o sobě, protože je to trochu jako hledání pokladu. Pár tipů, jak zábavu ještě umocnit:
- Soutěž o první houbu. Kdo první zahlásí nález, i kdyby to byla jen bedla, na kterou zrovna nesáhnete.
- Vlastní košík pro každé dítě. I to nejmenší dítě si tak nese svůj úlovek a má pocit, že přispělo.
- Hledání podle barvy nebo tvaru. Necháte děti hledat cokoliv kulatého, oranžového nebo s kloboukem, a teprve pak spolu rozhodnete, jestli je to houba k jídlu.
- Fotoatlas v mobilu. Nasbírané houby, kterými si nejste jistí, si vyfoťte a doma v klidu dohledejte v atlase. Fotka funguje i jako důkaz pro babičku.
Cestu do lesa pak zkrátí obyčejné hry na dlouhé cesty autem, díky kterým děti dorazí na místo naladěné, ne znuděné.
Houby, které pozná i začátečník
Pro první houbaření se hodí druhy, které mají výrazný vzhled a nemají nebezpečnou jedovatou dvojnici:
- Kozák březový a kozák habrový: štíhlá noha s tmavými tečkami, hnědý klobouk. Rostou pod břízami a habry a nemají žádnou jedovatou záměnu.
- Hřib smrkový a hřib dubový: klasické hřiby s houbovitým rubem klobouku místo lupenů. Celá skupina pravých hřibů je pro sběr bezpečná.
- Liška obecná (kuřátko): syté žlutooranžové zbarvení a vlnitý okraj klobouku, roste často ve skupinkách přímo na mechu.
I u těchto druhů platí, že se je dítě učí poznávat postupně, ne za jedno odpoledne. Klidně houby jen sbírejte společně a doma je znovu proberte podle atlasu, ať si je děti spojí s obrázkem i podruhé.
Houby neste v košíku volně vedle sebe, ne na hromadě. Zabráníte tak tomu, aby se navzájem rozmačkaly a rychleji kazily.
Zlaté pravidlo: co neznám, nesbírám
Tohle pravidlo je jediné, které by si dítě mělo odnést jako úplně první. Nejnebezpečnější houbou českých lesů je muchomůrka zelená, která se dá na první pohled splést se žampionem. Otrava se navíc projeví až po několika hodinách, kdy je pomoc složitější. Podobně opatrně je potřeba přistupovat k hřibu satanovi, který má na rozdíl od běžných hřibů světlý klobouk a nápadně červenou nožku.
Proto:
- Sbírejte jen houby, které bezpečně poznáte vy sami, dítě nechte jen hledat a nosit.
- Cokoliv neznámého nechte v lese, případně si to jen vyfoťte.
- Doma houby ještě jednou překontrolujte, ideálně v atlase nebo s někým zkušeným.
- Pokud přesto dojde k požití neznámé houby, okamžitě volejte lékařskou pomoc nebo toxikologické informační středisko a houbu si vezměte s sebou k identifikaci.
Stejná opatrnost se hodí i u dalších rizik lesní procházky, třeba klíšťat. Postup, jak se s nimi vypořádat, jsme sepsali v článku jak vytáhnout klíště.
Shrnutí na závěr
Houbaření s dětmi je levný, nenáročný a přitom vděčný výlet, hlavně teď, kdy sezóna vrcholí. Stačí vybrat den po dešti, vzít pevné boty a košík a nechat děti objevovat les jako hru. Důležité je jediné pravidlo: houbu, kterou bezpečně neznáte, nechte tam, kde je, a doma si nasbírané druhy v klidu ověřte.