O nás i naší historii - rodinný zábavný park Fábula

O nás i naší historii

Proč vznikl park Fábula…

Přestože jsme dávno dospělí, máme rádi pohádky. Tedy přesněji – máme rádi klasické české pohádky, kde dobro vítězí nad zlem i bez speciálních efektů, nadměrných decibelů nebo spousty akčních scén.

A tak jsme našli starou opuštěnou budovu se spoustou volného prostoru a začali jsme naše představy o opravdové pohádce pro děti realizovat. Jak však běžel čas a návštěvníci nám sdělovali své pocity a přání, zjistili jsme, že dnešní děti již neuspokojí to, co uspokojovalo v dětství nás, a že potřebují mnohem víc. S velkým důrazem na maximální interaktivitu jsme proto začali rozšiřovat zábavu pro děti všech věkových kategorií a nezapomněli jsme samozřejmě ani na rodiče. A nyní už je Fábula jednou tak veliký a nabízí svým zákazníkům opravdu vše – od zvířátek a her, přes zážitky, strašidelné atrakce, dále pak bludiště, šifrovací hry, hlavolamy a společenské hry a divadlo. Přidal i adrenalinové únikovky a večerní představení, hororové noci, kulturní programy, gastro-festivaly a mnoho a mnoho dalšího. Přes všechno úsilí nabídnout zábavu opravdu všem, snaží se Fábula zachovat si styl a originalitu tak, aby setkání s živými pohádkovými bytostmi pro vás bylo opravdovým kulturním zážitkem a aby jste se při průchodu našimi branami ocitli v krásném světě vlastní fantazie.

Něco málo z historie parku Fábula

Když návštěvníci přijdou a „nasají“ vůni  prastaré budovy Fábulovy říše, ta zvláštní atmosféra v nich vyvolá touhu  dozvědět se něco o historii tohoto místa. A tak se nás velmi částo ptají:  „Co tady bylo dřív?“

Budova, ve které má dnes své sídlo zábavní centrum pro děti pohádková říše skřítka Fábuly sloužila již k několika různým účelům. I když se mnozí z návštěvníků domnívají, že šlo o budovu školy, její účel nebyl tak pohádkový. V těchto prostorách sídlil Okresní soud s vězeňským dvorem. Budovy cel jsou dodnes zachovány v prostorách restaurace. Na původních dveřích zůstaly otvory pro kontrolu vězně i držák na podávání jídla. Ve zdi nad každou celou potom světlík, který přinášel vězňům alespoň minimum světla. Ti mohli opustit celu do vycházkového dvora, do prostoru dnešní restaurace u Bambitky. Budova soudu byla dokončena v roce 1925 a v roce 1949 poškozena povodní. V roce 1960, po zrušení okresů, ukončil svoje fungování i místní Okresní soud a budova začala plnit zcela jiný účel. Stala se z ní sklárna.

Další osud Pohádkové říše Fábula

Národní podnik Český křišťál se sídlem v Českých Budějovicích vybudoval v blízké Včelničce za 17 mil. Kčs,- novou pec. A do budovy bývalého Okresního soudu přemístil v roce 1962 malírnu a brusírnu. Huť ve Včelničce má ovšem mnohem bohatší historii, spojenou se sklářským rodem Rücklů. Rücklové, přišli do českých zemí pravděpodobně z území dnešního Švýcarska, někdy na přelomu 17. a 18. století. Z Itálie přes Švýcarsko a dnešní Bavorsko se dostali až na Šumavu a pak dále do východních a severních Čech. Zápis v knihách svědčí o skutečnosti, že Sebastian Rückl, významný sklář, pracuje jako skelmistr na Šumavě v blízkosti Klášterského Mlýna na huti „Zlatá studna“, již v roce 1704. V roce 1846 Jan Rückl založil sklářskou huť na Chrudimsku v tamním Cyranově Wostrově (dnešním Ostrově). Jeho syn Antonín pak vybudoval sklárnu ve Včelničce (cca 5 km od Kamenice nad Lipou)  v roce 1875, ve Skalici u České Lípy v roce 1893 a jako poslední a nejmodernější v té době, v roce 1903 sklárnu v Nižboru u Berouna. Sklářství má v České republice velmi dlouhou tradici a „české sklo“ má dodnes ve světě zvučné jméno. Sklářství se rozvíjelo nejpozději od 13. století zejména v horských oblastech Jizerských a Lužických hor díky místně dostupným surovinám – písek a dřevo.

V roce 1923 byl podnik, sestávající se ze skláren ve Včelničce, ve Skalici, v Nižboru a velkoobchodního skladu v Praze, přeměněn v rodinnou akciovou společnost, jejímiž akcionáři se stali výlučně členové rodiny Rücklů. V meziválečném období produkovaly závody patřící firmě prakticky veškerý sortiment užitkového domácenského a dekorativního skla, a to sklo křišťálové a olovnaté, čiré nebo barevné, zdobené rytím, broušením i malováním. Dobré jméno skláren doma i v zahraničí podporovala seriózní sociální politika firmy a úspěšná spolupráce s výtvarníky, významnými designery nápojového a dekorativního skla, mezi jinými i s prof. Drahoňovským a s tehdy začínající Ludvikou Smrčkovou a to zejména ve sklárně v Nižboru. Firma měla svá zastoupení v zahraničí, nejvýznamnější v Londýně a Damašku.

Po skončení druhé světové války byl podnik v roce 1945 pro svou velikost znárodněn. V Československu dochází k organizační koncentraci sklářské výroby a znárodněné sklárny jsou začleněny do nově založených národních podniků. Huť ve Včelničce se tak stala součástí národního podniku Český křišťál se sídlem v Českých Budějovicích.

Protože se výroba rozrůstala, použila firma budovu bývalého Okresního soudu v Kamenici pro svoji výrobu. V Kamenici se nacházela malírna, brusírna, kulírna a zušlechťovna. Z Včelničky se sklo vozilo na traktorech a sklárna zaměstnávala na cca 400 lidí. V Kamenici se sklo balilo – dnešní místnosti s hlavolamy a expedovalo – restaurace u Bambitky do celého světa, nejčastěji na ruský trh. V budově se nacházela i prodejna tam, kde dnes můžete projít zahradu s vodopádem.

Po roce 1989 získal sklárnu přímým prodejem potomek původních majitelů Jan Rückl. Podnikání ovšem nebylo úspěšné a sklárnu převzal konkurzní správce. V roce 2003 se o podnikání v budově se záměrem hotelnické a kongresové činnosti pokoušela, ovšem rovněž neúspěšně, firma OK TOURS.

V roce 2011 konečně objevuje toto místo skřítek Fábula a nachází tady nový domov pro celou pohádkovou říši.

Jak to u nás vypadalo před rekonstrukcí

Odběr novinek